Jak informovat o selháních poučně

Termín Solutions Journalism, tedy žurnalistika zaměřená na řešení, je svým způsobem trochu nevhodné označení. Mnoha lidem, kteří ho slyší poprvé, implikuje slovo „řešení“ to, že novinář něco za řešení prohlašuje. (Doufáme, že do této chvíle jsme vás už z tohoto omylu vyvedli.)

 Ve skutečnosti nám jde o to, aby novináři informovali o reakcích na problémy bez ohledu na to, jak dobře fungují. Novináři by měli mít jasno v tom, co u těchto reakcí funguje a co nefunguje. Hlavní cíl zpráv zaměřených na řešení je poskytnout společnosti praktický vhled, jak lze s daným problémem – nebo podobnými problémy – úspěšněji pracovat.

V tomto smyslu by bylo možné použít perspektivu zaměřenou na řešení i u pokusů, které zdánlivě selhaly, pokud se z toho společnost nějakým způsobem poučila. Tady je několik námětů k zamyšlení, jak to lze provádět:

Porovnejte selhání s podobnou, úspěšnější alternativou.

Během léta 2014 se velkou částí Západní Afriky bohužel rychle šířila ebola. Vyšla spousta důležitých článků o nepříznivé situaci v zemích jako Sierra Leone. V srpnu ale také reportérka BBC Catherine Byaruhanga informovala o výchoafrické Ugandě, která ebolu regulovala prostřednictvím zdravotnického monitorovacího systému. Její text sehrál jedinečnou roli při informování mezinárodního společenství o možnostech zlepšení.

Přesvědčte se, že neúspěch přináší poučení.

Když děláte s lidmi rozhovory o neúspěšných reakcích na problémy, zvažte dotazy jako: „Co si z toho mohou vzít ostatní? Co se dalo udělat jinak?“ Tyto otázky mohou z vaší reportáže udělat mnohem víc než typický příběh o neúspěšném pokusu o nápravu.

Buďte otevřeni různým odstínům šedi.

Domníváme se, že jen výjimečně lze něco klasifikovat jako úplné selhání nebo naopak jako dokonalý úspěch. Když se na problém podíváte s dostatečnou rozlišovací schopností, uvidíte odstíny šedi. Jako příklad vezměme článek Jeffery J. Silinga z New York Times, který zkoumal – jak to Silingo nazval – „bombastický humbuk“ okolo hromadných otevřených online kurzů (z ang. MOOC – massive online open course). Jeho závěr byl, že i když nedostály přehnaným očekáváním ohledně demokratizace vzdělání, „staly se důležitým doplňkem výuky ve třídách a nástrojem profesního rozvoje“.

Analyzujte, proč lidi selhávající myšlenka přitahuje.

To je zvlášť důležité, pokud se chystáte konfrontovat nespolehlivého člověka, jehož nápad přitáhl spoustu pozornosti a/nebo investičních prostředků. Vezměte si například boty TOMS, jeden z prvních a nejúspěšnějších podnikatelských záměrů na bázi „kup a daruj“ (ang. „buy-one-give-one“). Hodně spotřebitelů považovalo tento model za skvělou kombinaci nákupu a příležitosti přispět na lepší svět. Podrobnější reportáže ale ukazují, že vybudovat lokální obuvnickou výrobu by mělo větší dopad než darovat boty vyrobené v zahraničí. Úplný příběh o vadách na kráse TOMSu by měl rozebrat i to, proč lidé přivítali tento nápad s takovým nadšením. (V tomto případě se spotřebitelé s dobrými úmysly poučili a TOMS nakonec změnil svůj obchodní model.)