Jak strukturovat příběh zaměřený na řešení
Ve své podstatě je Solutions Journalism prostě dobrá novinařina. Přesto jsou příběhy zaměřené na řešení často vystavěny trochu odlišně. Ten rozdíl je dost velký na to, aby novináře zvyklé na tradiční žurnalistiku vylekal. V této části tedy okomentujeme čtyři typy struktur, které se u příběhů zaměřených na řešení objevují: první se zabývá pozitivní odchylkou, druhá objasňuje velkou inovativní myšlenku, třetí zachycuje experiment ve vývoji a čtvrtá zkoumá, jak se proměnila nějaká lokalita.
Článek „Jak Rochester zareagoval na problém otravy olovem“, který vyšel v říjnu 2015 v clevelandském deníku Plain Dealer v rámci seriálu „Toxická nedbalost“, zkoumá „pozitivní odchylku“ – město Rochester ve státě New York. Příběhy pozitivní deviace, a tento není výjimkou, obsahují často tajnou přísadu. V tomto případě autorky Rachel Dissell a Brie Zeltner poznamenávají: „Co odlišuje přístup Rochesteru od jiných měst, která bojují s otravou olovem u dětí, je jednoduché: Město se rozhodlo začít pátrat po olovu v nájemních domech, místo aby s aktivitou čekalo, dokud se nějaké dítě neotráví.“ Příběh poukazující na úspěch v Rochesteru také odkazuje na konkrétní data, další prubířský kámen Solutions Journalismu.
Článek „Pro některé lidi je předporodní péče komunitní záležitost“ zpochybňuje tradiční představy o předporodní péči. Tento multimediální výstup, který byl publikován v Public Radio International v rámci seriálu „Devátý měsíc“, sleduje skupinový program předporodní péče s názvem Těhotenství v centru pozornosti. Jeho autorkou je Shuka Kalantari. Jak je typické pro příběhy, které zkoumají nové inovativní myšlenky, Kalantari s chutí naslouchá tomu, co tento program nabízí. Pak se ale vrátí k problému (v tomto případě depresím u těhotných latinskoamerických imigrantek v Kalifornii) a k tomu, jak tento program onen problém řeší.
Někdy se novinářům naskytne příležitost zachytit právě probíhající program, který má jasná pro a proti. To je případ článku „Méně přednášek, více aktivity: Nový přístup ke kurzům pro nadprůměrné studenty“, který vyšel v březnu 2014 v Seattle Times v rámci projektu „Vzdělávací laboratoř“. Autorka Linda Shaw tu popisuje nový styl výuky pro nadprůměrně nadané studenty na středních školách – konkrétně ten, který dává přednost skupinové práci a diskuzím před běžnými přednáškami. Experiment stále probíhá, a dosavadní výsledky jsou tedy smíšené. Autorka otevřeně zachycuje nevýhody této myšlenky, ale také se nevyhýbá příslibům, které skýtá. Ve srovnání s typem „Velká inovativní myšlenka“ obsahuje tento typ příběhu zpravidla více faktů a podpůrných důkazů.
V srpnu 2014 publikovaly Kaiser Health News a National Public Radio článek „Zápas se systémem péče o duševní zdraví v texaském okrese“, který objasňuje, jak texaský okres Bexar zásadně vylepšil svůj přístup k duševním onemocněním. Autorkou článku je Jenny Gold. Začátek článku se výrazně zaměřuje na problém a jen pár řádek naznačuje, že se situace ohromně zlepšila. Autorka ukazuje, že hlavní změnou, kterou v okrese provedli, bylo to, že různé městské odbory daly dohromady peníze na výstavbu „Ozdravného centra“. Pak pokračuje tím, jak centrum funguje, jakou poučnou zkušenost může nabídnout a jaké jsou jeho limity. Místa zachycená v tomto typu příběhu mohou i nemusí být ve svém celku „pozitivní odchylkou“, ale nabízí důležitá ponaučení.