Jak nabídku formulovat

Milá Susan,

ocenila jsem nedávnou reportáž o projektu CureViolence (Léčba násilí) ve vašem časopise. Epidemiologický přístup k zastavení konfliktů je fascinující, nově se formující reakcí na násilí ve městech a tuto problematiku chci pozorně sledovat i nadále, protože je stále na vzestupu.

Ráda bych napsala článek, který zkoumá jinou formu reakce, která vzniká ve východním Los Angeles pod vedením jezuitského kněze Grega Boyla. Na rozdíl od Dr. Gary Slutkina a jeho týmu z CureViolence, kteří chápou násilí jako nemoc, otec Greg Boyle ho vnímá spíše jako kulturní imperativ. Bez „odrazových můstků“ (jak jim Boyle říká) v podobě pracovních míst, emočních dovedností atd. nemají mladí lidé, kteří vyrůstají obklopeni násilím, jinou možnost než se připojit také. Program Homeboy Industries vychází z předpokladu, že nestačí řetězec násilí „přerušit“, ale že v zásadě musíme jeho moc nahradit projekty, které dávají větší chuť do života.

Jde o největší resocializační program pro členy výtržnických gangů v zemi, poskytuje služby více než 12 000 lidem ročně. Samotná organizace tvrdí, že náklady na plný rozsah služeb a trénink pro mladé lidi se pohybují mezi 20 000 a 44 000 dolary. Věznění mladistvých stojí v Los Angeles v průměru 100 000 až 150 000 dolarů.

I když to vypadá, že Homeboy Industries má za sebou 25 let úspěšné sociální práce, v posledních letech se potýká s financováním. Ráda bych prozkoumala, proč se tak děje, a také se podívala na lokální omezení tohoto programu, která, jak se zdá, nebyla příliš zvážena.

Těším se na Vaši odpověď a další náměty.

Jane