Jak se pozná, že NEJDE o žurnalistiku zaměřenou na řešení?

Zjistili jsme, že abychom objasnili, co je Solutions Journalism, je často užitečné uvést příklady toho, co to NENÍ. Tady je 7 typů přístupů, jež se vydávají za žurnalistiku zaměřenou na řešení „jen tak na oko“ a které všechny dobře známe z médií. 

Uctívání hrdiny

Tyto příběhy oslavují a velebí nějakého jednotlivce, obvykle na úkor toho, aby vysvětlily myšlenku, kterou tento člověk zosobňuje. Místo toho, aby se reportáž věnovala výhodám přístupu, který ta osoba prosazuje, rozplývá se například nad jejím rozhodnutím opustit dobře placené místo, aby mohla zachraňovat svět.

Kouzelný proutek

Tyto příběhy často vidíme v oblasti technologií a inovací. Nadšeně líčí nové přístroje – označují je například jako „spásné řešení“. Poznámka: také peníze někdy bývají považovány za kouzelný proutek.

Nadržování oblíbenci

Občas můžete tuto faleš rozeznat na základě toho, že jediný nebo dominantní hlas přináší organizace, o níž se píše. Stejně jako v případě „kouzelného proutku“ neposkytuje tento přístup prostor pro pochyby – např. upozornění na limity daného úspěchu – a působí spíš jako špatně skrývané PR.

Suplování think-tanku

Názorová žurnalistika může zkoumat řešení v případě, že obsahuje skutečné informace o existujících odpovědích na problémy (a o jejich výsledcích). Naopak „think-tanková žurnalistika“ označuje žurnalistiku, která předkládá věci ještě neexistující.

Naléhající aktivismus

Spousta lidí si myslí, že když mluvíme o „žurnalistice zaměřené na řešení“, propagujeme články, které čtenáře nakonec požádají, aby klikl na tlačítko a přispěl na danou věc určitou finanční částkou. Takové příběhy přinášejí emočně naléhavou prosbu a pak žádají o podporu konkrétní věci jako prostředku k „vyřešení“ problému.

Poznámka na konec

Jde o odstavec či úryvek na konci zprávy či příběhu, který vyjadřuje snahám o řešení slovní podporu. Řešení nejsou promyšlena s opravdovou vážností, ale spíše jen předhozena jako závěrečná poznámka.

Zahřátí u srdce

Tento druh žurnalistiky je svérázný a jednorázový. Často se objevuje na konci večerních zpráv nebo o svátcích – jedou je to dítě se stánkem s vlastnoručně vyrobenou limonádou, jindy člověk, který vyrobil vozíček pro své milované prase (to prase se trochu paradoxně jmenuje „Chris P. Bacon“). Divákovi se tím říká, že na světě jsou dobří lidé, kteří dělají roztomilé věci, ale nedostaneme se ke strukturálním otázkám, které má žurnalistika zaměřená na řešení tematizovat.