Hrdinové versus postavy

Systémové odpovědi na zakořeněné společenské problémy si žádají víc než pár mimořádných osobností – vyžadují armády obyčejných lidí, kteří využívají strategické a účinné metody. Proto je žurnalistika orientovaná na řešení poutavější, když příběhy zaměřují svou pozornost na výraznější, trojrozměrné postavy a na napětí podmanivého vyprávění, místo aby se spoléhaly na „hrdiny“.

Jak se vyhnout tomu, abyste nesklouzli k uctívání hrdiny, i když se třeba i oprávněně cítíte ohromeni nějakými vůdčími schopnostmi a vynalézavostí určité osoby? Tady je několik tipů:

• Jako u každého dobrého psaní platí: ukazujte věci názorně, neopisujte je. Sledujte strůjce řešení a jejich „klienty“ v akci a popište je svým čtenářům živě a barvitě. Čím více budete přímo na místě činu, tím lépe.
• Pokud píšete o tom, co pozorujete, bez použití hodnotících adjektiv typu „úžasný“ nebo „ohromný“, umožňujete čtenáři, aby si udělal o vlastnostech postav své vlastní závěry.
• Nezapomeňte, že má význam odhalit i slabé stránky postavy. Ne proto, abyste ji zahanbili nebo odsoudili, ale abyste ukázali, že je skutečná. Lídr organizace je možná skvělý vizionář, ale špatný manažer. Možná má potíže dosáhnout zamýšleného rozsahu činnosti, protože chce mít nad vším kontrolu. Domníváme se, že ve skutečnosti je užitečnější vylíčit někoho poctivě než ho zploštit do bezchybného hrdiny.
• Za každým příběhem o silném hybateli změny je skrytá zvláštní výhoda (například velká start-upová investice od tetičky), bolestná roztržka se spolupracovníkem nebo obrovské selhání. Zbytečně to nedramatizujte, ale také se nevyhýbejte těžkým okamžikům, které mohou být poučné.
• Hledejte nepravděpodobné postavy. . Často totiž může být takzvaný příjemce katalyzátorem pro mnohem zajímavější vyprávění než sociální podnikatel. Nebo zvažte další aktéry v rámci organizace, kteří nejsou na vedoucích pozicích. Úžasné postavy jsou častokrát přehlíženy jen proto, že u jejich jména nestojí CEO nebo „výkonný ředitel“. Novinář Geoff Dembicki, který se věnuje udržitelnosti, to ilustruje na příkladu: „Zjistil jsem, že u některých témat – například u klimatické změny – se reportáže znovu a znovu zaměřují na stejné archetypy: ekolog v pozici outsidera, prohnaný lobbista, nevzdělaný konzervativec atd. Někdy je tím nejpoutavějším aspektem příběhu zaměřeného na řešení odhalení nového archetypu. Na svém profilu jsem dostal spoustu pozitivních odpovědí na případ libertariána, který na Havaji instaluje solární panely, protože to zpochybnilo lidové představy o tom, kdo se může – nebo by měl – zajímat o životní prostředí. Jen samotný fakt, že v lidské fantazii teď existuje nečekaný archetyp, otevírá nové možnosti pro další vyprávění/debatu.“