Úvod

Jsme ve fázi, kdy jste možná objevili zárodek zajímavého příběhu. Jak poznáte, že stojí za to?

Stejně jako u každého příběhu musíte tu ideu prověřit.

V prvé řadě se držte zásad dobré žurnalistiky. Když děláte reportáž, zkuste najít vícero různých úhlů pohledu. Promluvte si s lidmi, kteří nemají na výsledku reportáže osobní zájem. Myslete na to, odkud vaše zdroje získávají informace. 

Úsudek potřebný k rozpoznání dobrého příběhu zaměřeného na řešení je podobný úsudku, který potřebujete k rozpoznání dobrého příběhu zaměřeného na problém: co se stalo a jak poznáme, že se to stalo? Rozdíl je v tom, jak vnímáme důsledky toho, že jsme se spletli. Prohlásit, že něco je problém, a splést se představuje v žurnalistice poklesek. Prohlásit, že něco funguje, a splést se je těžký zločin. Jedna z nejhorších věcí, které můžete o novináři říct, je, že je „přehnaně důvěřivý“. Jak se tomu vyhnout? 

Nepřehánějte.

Nenaznačujte, že problém už je vyřešen – pravděpodobně není. Neprohlašujte, že toto je nejlepší řešení – nemůžete to vědět. Nepředpovídejte, že to vydrží – stejně tak dobře nemusí. Omezte se na vlastní zprávu: něco se děje a o tomto máme důkazy. „Důkazy“ nejsou jen fakta, jak tomu rozumí tradiční zpravodajství. Můžeme je najít i v rozhovorech, v klasické reportáži – ve všech způsobech, jimiž novináři sbírají informace. Žádné řešení není dokonalé. Ujistěte se, že informujete o jeho limitech a obtížích.

Taková opatrnost chrání. Pokud neděláte přehnané závěry, nemusíte se bát, že budete vypadat jako propagátor. A když řešení o pár měsíců později selže, nepůsobíte naivně, protože jste se jednoduše zabývali tím, co se dělo v tu dobu.

Zároveň jsou tyto zásady osvobozující. Nemusíte se pokoušet řešení hodnotit a srovnávat, abyste objevili to nejúspěšnější. Pokud jde o selhání zajímavá nebo důležitá, můžete klidně psát o řešeních, která jsou úspěšná jen zčásti – nebo dokonce neúspěšná, a vysvětlit čtenáři, proč se jimi zabýváte (viz sekce o selháních). Vy jen hledáte dobrý příběh.